E V A N G E L I U M    P R A V D Y

 

 

    Do rozsáhlé sbírky gnostických spisů, které byly krátce po druhé světové válce objeveny v Nag Hammádí, patří také text označovaný jako Evangelium pravdy‘. Řeckou předlohou nalezeného koptského překladu bylo pravděpodobně dílo alexandrijského gnostika Valentina nebo některého z jeho žáků. Chronologicky tak můžeme vznik spisu zařadit někam do poloviny 2. století, kdy bylo gnostické vnímání v křesťanské církvi ještě živé a značně rozšířené. Slovo gnóze‘ je odvozeno od řeckého ‘gnósis‘ – poznání, známost. Gnostik je tedy člověk, který usiluje o poznání, o mystickou a důvěrnou známost podstaty Boha i světa. V Boha nelze jen věřit, Boha je třeba zažít, milovat, pochopit a sjednotit se s ním. Evangelium pravdy je tak především oslavou Kristova prostřednictví a výzvou k nastoupení cesty. Pravda byla zjevena, cesta otevřena. Proto je třeba pravdu naplnit, cestu absolvovat a spočinout v Otci, který je počátkem i koncem všeho bytí.

    Systém značení textu jsem podobně jako v případě Filipova evangelia zjednodušil. Odstup při číslování jednotlivých řádků je nicméně zachován.

 

 

 

1 1Evangelium pravdy je radostí pro ty, kterým se od Otce pravdy dostalo přízně, aby jej poznali mocí Slova. 2Toho Slova, které přišlo z Úplnosti; Slova, které existuje v Mysli a Duchu Otce je tím, o němž se říká, že je Spasitel; neboť to je jméno díla, které má vykonat 3pro spásu těch, kteří Otce neznali. Neboť názvem (...) evangelia je zjevení naděje; protože zde naleznou všichni, kdo hledají Otce. 4Úplnost se totiž obrátila k tomu, z něhož vyšla. A Úplnost přebývá v něm, v nepostižitelném, neuchopitelném, který je výše než každá myšlenka.

    5Neznámost Otce vytvořila strach a paniku. Strach potom zhoustnul jako mlha, takže nikdo nebyl schopen prohlédnout. Proto Omyl získal moc. 6Utvořil pro sebe hmotu a to  bláznivě, protože nepoznal pravdu. Zabydlel se ve výtvoru, který se snažil připodobnit 7ke kráse pravdy, kterou sám nepochopil. To však nebylo pokořením pro toho, jenž je neobsáhnutelný a nepojatelný, neboť to bylo nicotou, strachem, zapomněním a stvořením klamu. 8Za to pravda je ustálená, neproměnná, neotřesitelná a dokonale krásná. Proto pohrdejte Omylem. 9Omyl nemá kořen. Zabydlel se v mlze, ve zkaleném vztahu k Otci. Tím, že existuje, tvoří díla zapomnění a strachu, aby skrze ně dosáhl a zotročil všechny, 10kteří jsou mezi.

     To, že se Omyl zapomněl, nebylo zjevné, neboť zapomenutí u Otce neexistovalo. 11Zapomenutí nevzniklo u Otce, i když samozřejmě začalo existovat kvůli němu. To, co v Otci opravdu vzniká, je gnóse. 12Gnóse se objevila proto, aby se rozplynulo zapomnění a aby byl Otec poznán. Neboť bylo zapomnění a nebyl znám Otec. Když je Otec poznán, 13tehdy zapomnění okamžitě přestává existovat.

     Toto je evangelium toho,  jehož hledají; evangelium, které z milosti Otce 14projevil jako skryté mystérium zasvěceným; evangelium Ježíše Krista.  Následkem zapomnění přebývali v temnotě, ale on je osvítil, ukázal jim cestu; 15a tou cestou, o které je poučil, je pravda. Proto se na něho Omyl rozhněval, pronásledoval ho a utiskoval, vystavil ho nebezpečí a přibil na dřevo kříže. 16Stal se plodem poznání Otce, který neztratil ty, kdo ho přijali. Těm, kteří ho přijali, těm dal, aby se mohli radovat z tohoto odkrytí. 17On je nalezl v sobě a oni v sobě nalezli jeho, neobsáhnutelného a neuchopitelného, dokonalého Otce, ve kterém je Úplnost 18a kterého Úplnost potřebuje, neboť pojal její dokonalost v sobě a nevydal ji světu. Otec nebyl závistivý. 19Cožpak mohla být závist mezi ním a jeho údy? 20Neboť kdyby některá sféra toho druhu přijala jeho dokonalost, nemohli by lidé  přicházet k Otci; k tomu, který pojal jejich dokonalost v sobě samém, a který jim dokonalost dává proto,  aby se k němu vrátili s jediným dokonalým poznáním.

     Otec, který Úplnost stvořil, má Úplnost v sobě a Úplnost ho potřebovala stejně jako ten,22koho někteří neznají a který chce, aby ho poznali, a aby jej milovali. 23Proto se stal Kristus  klidným a věrným prostředníkem. Neboť co potřebovala Úplnost ne-li poznání Otce?

 

2 1Veřejně vstoupil do školy, pronesl řeč a choval se jako učitel. Přišli k němu někteří, kteří se považovali za moudré. Pokoušeli ho, ale on je zahanbil, neboť byli pošetilí. 2Nenáviděli ho, protože to nebyli lidé skutečně moudří. Po nich k němu přistoupily malé děti. Těm patří poznání Otce. 3Když zesílili, přijali učení o způsobech Otcova projevu. Poznali a byli poznáni, došli cti a vzdali čest. 4V jejich srdcích se zjevila živá Kniha žijících, která byla napsána v Mysli a Duchu Otce. 5Kniha se před sestoupením Úplnosti nachází v tom, který je neuchopitelný. Takovou Knihu není nikdo schopen pochopit, 6protože tomu, kdo by ji vzal, je uloženo zemřít. Nikdo z těch, kdo uvěřili ve spásu, nemůže být projeven, dokud se nezjeví právě ona Kniha. 7Proto se stal milosrdný a věrný Ježíš trpícím, proto přijal bolest, proto přijal i tuto Knihu, neboť ví, že jeho život je životem pro mnohé.

    8Tak, jako je majetek zemřelého pána domu ukrytý, dokud nedojde k otevření jeho odkazu, tak také zůstává ukrytá Úplnost, dokud je Otec Úplnosti neviditelný. 9On je jsoucí sám ze sebe. Z něho pochází každá sféra. Právě proto se zjevil Ježíš. Vzal onu Knihu na sebe, 10byl přibit na dřevo kříže  a z kříže oznámil to,  co mu bylo Otcem svěřeno. Jaká velkolepá nauka, nauka takové Vznešenosti. Sám sebe ponížil až k smrti, 11aby na sebe oblékl věčný život. Poté, co ze sebe sňal hadry podléhající zkáze, oblékl nesmrtelnost a tu mu nikdo nemůže vzít.

      Vešel do nicotných sfér, 12jež náležejí k děsu. Prošel mezi těmi, kteří byly následkem zapomnění nazí. On  je tou známostí a dokonalostí, on kázal, co je v srdci, 13aby poučil všechny, kdož přijmou nauku. Ti, kdo ji přijmou, jsou živí, vepsaní do Knihy života. 14Přijímají učení skrze sebe sama. Jsou přijati Otcem, neboť se vrátili k němu zpět.

      Protože je dokonalá Úplnost v Otci, 15je třeba, aby se k němu Úplnost povznesla. Vždyť poznávající přijímá obvykle to, co je jeho a přitahuje to k sobě. Ten však, kdo je bez gnóse, 16je nicotný, a jeho nicota je veliká, neboť mu chybí i to, co jej má zdokonalit. Protože se dokonalá Úplnost nachází v Otci, 17je nutné, aby se Úplnost k němu povznesla a aby každý dostal, co mu náleží.

      Některé, jejichž jména znal předem,18kteří z něho pocházejí a které nakonec povolal, ty také  nejdříve zapsal, aby je připravil. Kdokoliv má gnósi, je tedy tím, jehož jméno Otec vyslovil. 19Není gnostikem, pokud jeho jméno nebylo vysloveno. Jistě, jak by někdo mohl slyšet, když jeho jméno nebylo vysloveno? 20Ten, kdo až do konce není gnostikem, je výtvorem zapomnění a bude spolu se zapomněním zavržen. Když je tomu tak, proč tedy  pohrdaní nemají svá jména? 21Proč nejsou poznáni jménem?

     Každý, kdo má gnósi, je probuzen někým shora, 22slyší zavolání, odpovídá obrací se k volajícímu. Vystoupí k němu a tehdy pochopí, jakým způsobem byl poznán. 23Jelikož má gnósi, naplňuje vůli toho, který ho pozval. Touží se mu připodobnit a nachází spočinutí. Je pro něj předurčeno jméno Jediného. Každý, kdo tímto způsobem získá gnósi, 24ví, odkud přišel a kam půjde. Poznává, stejně jako ten, kdo se opil a posléze vystřízlivěl ze svého omámení. Poznává, že nalezl, co mu náleží.

 

3 1Mnohé odvrátil od Omylu, zašel dokonce do těch jeho sfér, které oni sami opustili, jakmile přijali Omyl namísto hlubiny Otce,2 který obsahuje každou sféru a sám není ničím obsažen. Bylo to velice podivné, že negnostici byli u Otce, ale nepochopili jej. 3Byli schopni sami odejít, ale nebyli schopni ho pochopit. Přebývali sice u něho, ale poznat ho nedokázali. Neboť to nebyla jeho vůle. 4Zjevil se ve své gnósi, se kterou jsou veškeré projevy sjednoceny. Taková je tedy gnóse živé Knihy, kterou ukázal sférám 5na konci svého (...) ponížení on, který je zjevuje (....)

     Nejsou to litery hlásek nebo písma, 6kdo byl zbaven svého zvuku, takže by ten, kdo čte, myslel na nicotné. Jsou to litery pravdy. 7Vyslovují je pouze ti, kdož je znají. Stejně, jako je Kniha dokonalá, je dokonalá každá litera, neboť pravdou je, že litery byly zapsány Jednotou. 8Napsal je Otec, aby ho skrze  litery sféry poznaly.

     Když se Otcova Moudrost zaměstnává Slovem, 9tehdy se hlásá jeho učení. Otcova gnóse se zjevila a úcta k němu je korunou na jeho hlavě. 10Vyvýšila jej jeho Vznešenost, jeho radost je s ním spojená. Objevil se jeho obraz, jeho spočinutí se v něm uzavřelo, 11jeho láska se skrze něj stala tělem a jeho důvěra ho obklopila. Otcovo Slovo pochází z Úplnosti, 12neboť je plodem jeho srdce a výrazem jeho vůle. Slovo pak posiluje Úplnost, vybírá ji 13a ještě víc ji očišťuje tím, že samo  přebírá výraz Úplnosti. Ježíš nekonečné sladkosti ji navrací k Otci a k Matce.

     Otec odkrývá svoje lůno. 14Jeho lůnem je Svatý duch, který zjevuje jeho skrytost. Touto skrytostí je jeho Syn. 15Skrze milosrdenství Otce sféry poznaly, že jediným způsobem, jak  přestat trpět hledáním Otce, je spočinutí v něm samotném. Poznaly totiž, že sám Otec je spočinutím.

  16Když Syn odstranil nedostatek, opustil šat. Jeho šatem je svět, ve kterém on  sloužil. 17Místo, kde je nenávist a nesoulad, trpí nedostatkem. Zato místo, které je Jednotou, je dokonalé. Nedostatek vznikl tím, že nebyl znám Otec. 18Jakmile je tedy Otec poznán, nebude už od té chvíle nedostatku. Je to tak, jako když se sama od sebe rozplyne nevědomost toho, kdo poznává. Jako když se rozplyne temnota, objeví-li se světlo, 19tak nedostatek zaniká působením dokonalosti. Od té chvíle se už šat neobjevuje, 20ale rozplývá se a slučuje s Jednotou. Dokud Jednota nezdokonalí prostor, zůstávají jejich díla současně jedno v druhém. 21Skrze Jednotu nalezne každý sám sebe. Skrze gnósi se očistí z mnohosti k Jednotě. 22Do sebe samého po vzoru ohně vstřebá hmotu a tak díky životu zanikne smrt, stejně jako díky světlu temnota. 23Jelikož se to stalo každému z nás, máme pečovat o všechno, aby se tento dům stal svatým a tichým domem Jednoty.

  24Podobné je to s těmi, kdo opustili sídla, ve kterých měli poničené nádoby, které pak rozbili. 25Pán domu neoplakával škodu, když byly namísto těch poničených nádob dány plné, ale radoval se z těch,26které budou zdokonaleny. To je totiž soud, který přišel shora 27a který každého posoudil. Je to dvojsečně vykovaný meč k roztínání na obě strany. Jakmile se zjevilo Slovo, 28které se nachází v srdci svých hlasatelů, nastalo mezi nádobami veliké vzrušení. A nebyl to pouhý zvuk, neboť to Slovo se stalo tělem. 29O některých z nich se ukázalo, že jsou prázdné, o jiných, že jsou naplněné. Neboť některé o sebe dbaly, a jiné se vyvrátily. Některé byly vyčištěny a jiné rozbity.

  30Veškeré prostory se pohnuly a zachvěly, neboť nemají trvalost ani stálé postavení. Omyl se vyděsil 31a nevěděl, co si má počít. Je smutný a naříká, neboť ničemu nerozumí. 32Omyl se zjevil jako nicotný, protože v sobě nic neobsahuje, a protože se k němu blíží poznání, které Omyl ničí i se všemi jeho projevy.  Když  se ukázala pravda, veškeré její projevy ji poznaly. 33Pozdravily Otce v pravdě a dokonalé moci, která je spojuje s Otcem. Neboť pravdu miluje každý. Pravda, to jsou ústa Otce a jeho jazykem je Svatý duch. Ten, kdo se spojuje s pravdou, 34spojuje se s ústy Otce a svým jazykem přijímá Svatého ducha.  

 

4 1Takové je zjevení Otce a zviditelnění jeho sfér. Zjevil to, co je v něm ukryto, a tím vysvětlil sám sebe. Neboť kdo existuje 2ne-li Otec sám? Veškeré sféry jsou jeho projevy. Jeho poznaly, neboť z něho vyšly jako děti, které pocházejí z dokonalého člověka. 3Pochopily, že doposud  ještě nepřijaly tvar, ani nedostaly jméno. Jméno dává Otec každému zvlášť. 4Obdržely tvar z poznání Otce, ale přestože jsou jeho srdcem, nechápou ho. Otec je ovšem dokonalý. 5Zná všechny sféry, které se v něm nacházejí a kdykoliv chce, nechává toho, koho chce, vstoupit do zjevu.  Udělí mu jméno a tvar. 6Tím, že dává jméno, povolává k existenci.

     Někteří  se ještě neuskutečnili a tak ani neznají toho, který je stvořil. Netvrdím, že když se ještě neuskutečnili, jsou ničím, nýbrž, že jsou v tom, 8který je zatouží povolat do Bytí a který si přeje, aby k tomu nadešel příhodný čas. 9Dříve, než se cokoliv zjevilo, on věděl, co z toho vznikne, zatímco plod, který se doposud neukázal, neví nic a ani nic nečiní. 10Podobně i každá sféra pochází z Bytí a sama existuje v Otci, 11který ji  z nebytí povolal.  Co však nemá kořen, nemá ani plod, ale přesto si o sobě myslí: 12"Já existuji" (...) Takový bude zrušen. Co nikdy nevzniklo, také nebude nikdy existovat. 13Po čem však  touží ten, který si o sobě myslí: "Já existuji"? Takový je poněkud podobný stínům a přeludům noci. Jakmile jen trochu zazáří světlo, 14soudí  obvykle každý, koho opanoval strach, že to nic nebylo. Omyl se snaží udržet nevědomost o Otci, 15jehož nespatřili, neboť jim Omyl nahnal strach, způsobil chvění, slabost, vnitřní rozklad a rozpolcenost.

  16Jak veliká to byla iluze a působiště nicotných hloupostí, když se lidé pohroužili jako by do spánku 17a objevovali se v hrůzných snech. A tak jsou buď někde na útěku, nebo jsou bezmocně vydaní k pronásledování od jiných, nebo upadají do různých rozbrojů, 18nebo dávají rány druhým, nebo padají z vysokého místa, nebo se bez křídel vznášejí v povětří. 19Jindy zase jakoby je někdo zabíjel, i když není nikoho, kdo by je chtěl pronásledovat. Někdy zase jako by sami usmrcovali své blízké, a tak bývají potřísněni jejich krví. 20To však jen do okamžiku, kdy se probouzejí. Tehdy přecházejí z dosahu všech takových věcí, 21a ti, kdo ve všech takových hrůzách uvízli, už nevidí nic, neboť ty hrůzy vůbec neexistovaly. Ti, kteří od sebe odvrhli sen, odvrhli také nevědomost, 22už ji nepovažují za něco, 23ani její záležitosti nepovažují za věci trvalé, ale zavrhují je jako sen po skončené noci. 24Otcovu gnósi přijali jako světlo. Každý žil ve spánku tak dlouho, jak dlouho byl bez gnóse. 25Podle toho se s ním dělo všechno tak, aby vstal a probudil se. Blažený je ten, 26kdo otevřel oči slepých. Na něho sestoupil Duch a pomáhal mu k probuzení, 27podal ruku rozpaženému na zemi, aby ho, dokud nevstane, mocně zvedal na vlastní nohy.

 

5 1Otcova gnóse a zjevení jeho Syna jim daly možnost poznání. Když ho viděli a slyšeli, dovolil jim ze sebe okusit, sebe zažít 2a obejmout milovaného Syna. Jakmile se objevil, poučil je o neuchopitelném Otci. Otec do nich vdechl Syna, který je v mysli 3a vykonává jeho vůli. Mnozí přijali to světlo a obrátili se k němu. 4Cizí mu však byli materialisté, ti nedosáhli jeho podoby. Nepoznali ho ani, 5když přišel v těle. Samo tělo však jeho pouti neškodilo, neboť bylo nezničitelné a neuchopitelné.

     Když kázal novou zvěst, 6hovořil o tom, co existuje v Otcově srdci. Tak vyhlásil učení bez kazu. Skrze jeho ústa učilo samo světlo 7a sám život zrodil jeho hlas. Dal lidem rozvahu a moudrost, také milosrdenství, spásu a ducha síly, to vše 8z nesmírnosti a sladkosti Otce. Způsobil, že ustaly tresty a bičování, neboť to mnohé odpuzovalo od Otcovy tváře. Ty, kteří potřebovali milosrdenství, 9kteří byli v Omylu a v poutech, vytáhnul svou mocí a poznáním v nich probudil stud. Ukázal cestu ušpiněným, 10stal se poznáním pro nevědoucí, odhalením pro hledající, posilou slabým a neposkvrněností pošpiněným.

  11To On je pastýřem, který opustil devadesát devět ovcí, které nezabloudily, 12a pak  šel a hledal tu, která zabloudila. I zaradoval se, když ji nalezl, 13neboť  číslo devadesát devět je počtem, který se drží v levé ruce. Ovšem v okamžiku, kdy nalezne tu jednu, přechází celý počet do pravé ruky. 14Jestliže se nalezne ta jedna, přechází celý počet do pravice. Spolu s ní  přechází totiž na pravou stranu také to, čemu ta jedna chyběla. 15Konečný počet tak činí sto. To je znamením Otce, který je v jejích hláskách. Pro ovci, kterou našel zapadnutou v jámě, se namáhal dokonce i v Sobotu.. 16Tím, že tu ovci vytáhnul z jámy, ji zachránil život. Učinil to proto, abyste srdcem pochopili, co je Sobota. 17Je to čas, ve kterém se nemá promarňovat spása.  Přál si, abyste o tom výsostném dni kázali, že neobsahuje noc a jeho světlo nezapadá, 18neboť ten den je dokonalý.  Vyslovte tedy v srdci: "My jsme tím dokonalým dnem a v nás přebývá to světlo, které nezapadá."

  19Pravdu hledajícím a gnósi hříšníkům Omylu hlásejte vy, synové vědění v srdci. 20Posilněte nohy těch, kteří upadli, podejte svou ruku nemocným, dejte jídlo hladovým 21a odpočinek unaveným. Pozvedněte ty, kteří chtějí vstát; probuďte ty, kdo usnuli. Neboť vy jste moudrostí, která dostala vědomí.

  22Když se síla takto zjevuje, stává se ještě silnější. Zabývejte se svým nitrem, nezabývejte se tím, co vás z vašeho nitra vypudilo. Nevracejte se k tomu, co jste vyvrhli, 23abyste to opět sežrali.  Nestávejte se tím, co jste již ze sebe jednou setřásli, co červi a brouci požírají. Nestávejte se obydlím pro ďábla, 24neboť od něho jste se už jednou oddělili. Neposilujte své padlé zábrany, neboť by se staly námitkami proti vám. Od Zákona není osvobozen, 25kdo škodí sobě více než Zákonu. Takový člověk páchá své činy proto, že je bez Zákona. Skutečně svobodný naplňuje své činy mezi mnoha jinými, neboť je spravedlivý. 26Naplňujte tedy i vy vůli svého Otce, neboť od něho pocházíte. Vždyť Otec je laskavý a to, co pochází z jeho vůle, je dobré. 27Otec poznal, co je vám vlastní, abyste v tom nalezli  spočinutí, protože v plodech se nachází poznání takové, jaké je poznání  vaše. 28Děti Otce jsou jeho vůní, neboť pocházejí z milosti jeho pohledu. Proto Otec miluje svoji vůni a všude ji projevuje. 29Když se spojuje s hmotou, tehdy předává svoji vůni světlu a ve svém spočinutí způsobuje, že se povznáší nad každou podobu i nad každý zvuk. 30Vůni přece necítí uši, ale přitahuje ji duch. Vdechuje ji do sebe a noří se do vůně Otce. 31Tak ji navrací zpět, pozvedá ji na místo, odkud vyšla, do prvotní vůně, jež ochladla. Co to znamená? To znamená, že se vsákla do psychického stvoření 32podobnému chladné vodě, která se vsakuje do vyprahlé země. O té zemi  si proto mnozí myslí, že je pomíjivá. 33Ale jestliže k ní dosáhne dech, stává se vlahou. Vůně, které ochladly, pocházejí z oddělenosti. Proto když přišla víra, oddělenost byla zrušena 34a přinesla hřejivé naplnění lásky, aby zima již znovu nepovstala, ale aby trvala Jednota dokonalé myšlenky.

 

6 1Toto je slovo evangelia o nalezení Úplnosti pro všechny, kdo očekávají spásu 2přicházející  se shora.  Toto je naděje, v níž očekávají spásu 3všichni, jejichž podobou je světlo a nemají v sobě  stín. 

     Jakmile se Úplnost dává do pohybu a přichází do světa,  nedostatek hmoty se neprojevuje. 4To z vůle nekonečnosti Otce, který přichází v čase nedostatku. Nikdo však nemůže tvrdit, že takovým způsobem přichází nesmrtelnost. 5Hlubina Otce se rozšířila a myšlenka Omylu se u něho neobjevila. Jak je to laskavé a pokoj působící dílo, 6které se obrací proto, aby hledalo a nalezlo každého, kdo touží po obrácení. Toto obrácení se považuje za proměnu myšlení. Kvůli němu vydala nesmrtelnost svůj dech. 7Přišla za tím, kdo zhřešil, aby naleznul spočinutí. Neboť odpuštění je Slovem Úplnosti pro každého, kdo zůstává vůči světlu v nedostatku. 8Vždyť lékař se obvykle vypravuje tam, kde nalézá nemocné; neboť taková je jeho vůle. Ten, jemuž něco chybí, se kvůli tomu, aby dostal  to, co mu chybí, neskrývá.

   9Úplnost, ve které není nedostatku, naplňuje podobným způsobem. 10Úplnost  vydal Otec ze sebe samého, aby byl nedostatek naplněn. Milost tak vytrhla hříšníka ze stavu, kdy pociťoval nedostatek, protože se mu nedostávalo milosti. 11Tím byl hříšník  na místě zbaveném přízně. Takto pokořený byl obdarován tím, čeho nedostatkem trpěl. 12tehdy  se zjevil jako Úplnost, jako nalezené světlo pravdy, která jej osvítila, neboť je neměnná. Proto se o Kristu hlásalo mezi všemi tvory, 13aby se chopili obrácení a aby je Kristus zasvětil. Zasvěcení je milosrdenstvím Otce, který své milosrdenství zjevuje vůči svým tvorům.  Zasvětil je, aby 14se stali dokonalými. Kdo je  zasvěcen, je plnou nádobou. Když však zasvěcení pomine, stává se nicotným. 15A příčinou onoho nedostatku je místo, kde k zasvěcení nedochází. Následkem toho odchází dech i síla, kterou v sobě mají. 16Jen tomu pak, kdo je bez nedostatku, nechybí ani žádná pečeť, ani se mu nevylije žádná nádoba. A pokud mu ještě něco chybí, doplňuje to dokonalý Otec.

  17Otec je dobrý. Zná své símě, neboť on to je, kdo ho zasadil ve své zahradě. Zahrada je však místem spočinutí. 18Tam dochází ke zdokonalení myšlenkou Otce a k vyučení jeho intelektem. Každá jeho nauka 19je dílem jeho vůle, která je jedinečným zjevením jeho slov. Nejdříve existovalo vše v hlubině jeho myšlenky. Pak se Slovo, jež vystoupilo jako první, 20objevilo ve spojení s duchem. Ten pronáší jediné Slovo v tichém souzvuku, čímž dostává myšlenka jméno, neboť v ní existovalo všechno před svým projevem.

 

7 1I stalo se, že jako první vystoupil Kristus. A byla to chvíle příjemná pro vůli toho, který tak ustanovil. 2V té vůli Otec spočívá a v ní má zalíbení. Bez ní se nic nekončí, ani se nic bez vůle Otce neděje. Jeho vůle je neuchopitelná, 3je jeho stopou. Nikdo ji nechápe a nikomu ani není dáno ji pochopit. 4V téže chvíli, kdy Otec chce, už existuje to, co chce, i když se to třeba některým nelíbí. Neboť tací nejsou ničím před tváří Boha a jeho Vůle. Vždyť Otec zná počátek 5i konec každého z nich. Ve chvíli jejich konce se jich zeptá, co vykonali. Tímto koncem je dosažení gnóse; poznání toho, který je skrytý, Otce. 6Z něho vzešel počátek a k němu se všechno navrací, všechno, co z něho vzešlo. 7Objevili se přece pro jeho Vznešenost, pro radost z jeho jména. Jménem Otce je Syn. Na počátku dal Otec jméno tomu, který z něho pochází 8a zrodil jej jako Syna. Odevzdal mu své Jméno, které bylo jeho vlastním jménem. Syn vládne všemu, co existuje později než on sám, čili později než Otec. Otec má Jméno, 9má Syna. Je možné ho spatřit. Jeho jméno je však neviditelné, neboť samo je tajemstvím Neviditelného, 10tajemstvím určeným pouze pro ty uši, které jsou jím zcela naplněny. Pokud jde o Otce, jeho jméno se nevzývá, neboť ho zjevuje ve svém Synu. Velikost tohoto jména je dána právě tímto způsobem. 11Kdo jiný může vyslovit jeho Jméno a  velikost jeho jména, než on sám, jemuž Jméno náleží, a Synové jména. 12V nich jméno Otce nalezlo spočinutí a oni sami zase spočinuli v jeho jménu. Otec je nezrozený, on sám zrodil Syna  jako jméno 13dříve, než stvořil sféry, aby nad jejich hlavami bylo jméno Otce, který je jejich Pánem. To on je skutečným jménem, 14které je z jeho příkazu umocněno dokonalou silou. Toto jméno nespočívá ve výrazech slov, 15ani ve vzývání jména. Toto jméno je nedosažitelné. To jméno mu dal On, neboť ho chápe jenom On sám. 16Jenom On sám má moc dát mu jméno. Vždyť ten, kdo neexistuje, jméno nemá. A jaké jméno může dát tomu, co neexistuje? 17Kdo však  už existuje, existuje se svým jménem a sám ho zná. jméno mu dal sám Otec; jeho jménem je Syn. 18Neukryl se tedy ve skrytosti, ale existoval jako Syn, vždyť jemu samému dal jméno. To jméno proto náleží Otci 19tak, jako je jménem Otce Syn milosrdenství. Kde  jinde bychom nalezli takové jméno než u Otce?

  20Lidé si však mohou mezi sebou říkat: "Kdo může dát jméno tomu, který začal existovat dříve než on sám? 21Vždyť jméno obvykle přijímají děti od svých rodičů." Nejdříve se zamysleme nad tím, co je jméno. 22Neboť On je pravým jménem. Je jménem, které pochází od Otce, protože je jeho  vlastním jménem. Nevzal si to jméno jako půjčku, 23tak to dělají všichni ostatní; podle způsobu, jakým byl každý z nich stvořen. Je to jeho vlastní jméno. 24Neexistuje nikdo¨, komu by ho dal. To jméno není k pojmenování. To jméno není k vyslovení, a to až do chvíle, kdy on, dokonalý, ho sám vypoví. 25Otec má moc  vyslovit a spatřit své jméno. Když tedy ustanovil, aby se jeho jménem stal jeho milovaný Syn, 26a když mu dal to jméno, vyslovil ten, který vyšel z hlubiny, jeho tajemství, totiž, že Otec je nejvyšším Dobrem.

 

8 1Proto také poslal svého Syna, aby učil o tom pravém místě, o místě svého spočinutí, ze kterého vyšel. 2Poslal ho, aby oslavil Úplnost a velikost jeho Jména i sladkost Otce. Má hovořit o místě, z něhož každý vyšel 3a má spěchat za dědictvím, díky němuž obdržel svoji hodnost. A to proto, aby se k němu znovu navrátil. I vyšel z tohoto místa na místo, kde povstal. 4Toto místo okusil, protože přijal pokrm i vše, co je zapotřebí k růstu. Jeho Úplnost je vlastním místem jeho spočinutí.

   5Všechna vyjádření Otce jsou Úplnostmi, všechna jeho vyjádření mají své kořeny v tom, který způsobil jejich růst v sobě samém, kde jim současně vyznačil i jejich meze. 6Každý se tedy objevil zvlášť, aby se ve své vlastní mysli každý zvlášť  zdokonalil, neboť místo, kam směřuje své myšlenky, 7je jeho kořenem unášejícím ho vzhůru k Otci. Tak  všichni dosahují k jeho hlavě, protože právě ona je jejich spočinutím. 8Spočívají u něho tak, že mohou říci, že se v objetí dotýkají jeho tváře. 9Otcova vyjádření se ovšem neobjevila takovým způsobem, 10aby se již nemohla sama povznést. Nebyla zbavena Otcovy chvály, ani si jej nepředstavovala jako malého, 11ani jako přísného, ani jako hněvivého, ale naopak jako toho, který je dokonale dobrý, nehynoucí a sladký, který zná každou sféru dříve, než začala existovat. 12On nepotřebuje, aby byl poučován. Obdobné je to s těmi, kdo mají podíl na výsosti skrze nezměrnou velikost své touhy po Jednotě, 13po jediné a dokonalé Jednotě, jaká existuje pro ně.  Nesestupují dolů do spodního světa, nemají závist ani strach, 14 ba dokonce ani smrt; nýbrž spočívají v tom, který spočívá. Netrpí, ani nemají těžkosti s hledáním pravdy, 15neboť sami jsou pravdou. A Otec je v nich a oni jsou v Otci jakožto dokonalí 16a neodtrhnutelní od skutečného Dobra. V ničem nepociťují žádný nedostatek, ale naopak oživeni spočívají v Duchu. Jakmile ti, 17ve kterých On nalezne svůj kořen, uslyší o svém kořenu, začnou se zabývat sami sebou a tak jejich duše neutrpí žádnou škodu. To je místo blažených, To je jejich místo.18Ostatní pak nechť na svých místech vědí, že mně nenáleží, abych ještě více hovořil, 19přestože jsem se naleznul v místě spočinutí. Zde budu přebývat, abych po všechny časy vzdával chválu Otci, 20Úplnosti i skutečným bratřím. V nich se zrodila Láska Otce a neexistuje nic, žádný nedostatek, který by v nich zůstával. To jsou ti, kteří se objevili v Pravdě, 21kteří  přebývají ve skutečném a věčném životě a zvěstují dokonalé světlo naplněné semenem Otce. 22To světlo, které je v Otcově srdci a v Úplnosti. Jeho Duch se raduje v něm a oslavuje toho, ve kterém existuje, neboť je Dobrý. 23Jeho děti jsou dokonalé a hodné jeho Jména, neboť On, Otec, takové děti miluje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    ZDROJ

 

Grant R. M., The Gnostic Society Library, The Gospel of Truth, http://www.gnosis.org/naghamm/got.html;

Kozák J., Evangelium neznámého boha, Bibliotheca gnostica, Praha 1994;

Kratochvíl Z., Evangelium pravdy, Herrmann & synové, Praha 1994.