R O Z H O V O R    S E    S P A S I T E L E M

 

 

    Třetí kodex z Nag Hammádí obsahuje spis nazvaný Rozhovor se Spasitelem‘. Podobně jako ‘Tomášovo evangelium‘ reprezentuje ‘Rozhovor se Spasitelem‘ gnostickou tradici zcela nezávislou na katolické církvi. Oba spisy čerpají z téhož pramene, který je přímo napojen na nejstarší zdroj informací o křesťanství a Ježíši Kristu. Z tohoto faktu vychází také datace vzniku uvedeného textu. Nejpravděpodobnějším obdobím se zdá být druhá polovina 1. století, přestože část textu mohla být dopsána i později - někdy na počátku 2. století. Bohužel jediný a ne zcela čitelný exemplář ‘Rozhovoru se Spasitelem‘, který se zachoval až do dnešní doby, neumožňuje kompletně restaurovat původní sdělení a tak je tento překlad často přerušován hluchými místy.

 

 

 

    Spasitel řekl svým žákům: “Již nastal čas, bratři, abychom zanechali své práce – zastavili se ke spočinutí. Neboť ten, kdo se zastavil ke spočinutí, spočine navěky. A já vám říkám, buďte 2stále v nebi (…) čas (…) Pravím vás (…) strach (…) vám (…), že ustrašený hněv do pohybu (uvádí) člověk (…) Ale že jste vyšli (…) tato slova (…) s bázní a chvěním. A postavil je před vládce, neboť z něho nic nevycházelo. Když jsem ale přišel já, otevřel jsem cestu a učil je o průchodu, kterým projdou vyvolení a samojediní.  Poznali Otce, uvěřili pravdě a chválám, které vzdáváte.

   Když vzdáváte chválu, dělejte to tak: Slyš nás, Otče, jak si slyšel svého jednorozeného syna a přijal si ho k sobě do spočinutí od mnohosti (…) jsi ten, jehož moc (...) tvé zbroj (…) světlo (…) jenž žije (…) dotknout se ho (…) slovo (…) pokání života (…) tebe. Ty jsi myšlenka a zklidnění samojediného. Slyš nás opět, jako si slyšel své vyvolené. Skrze tvou oběť (…) vcházejí dovnitř pro své dobré skutky. Ti zachránili své duše ze slepých údů, aby mohli žít na věky. Amen.,

    Budu vás učit: “Až nadejde čas rozdělení, střetne se s vámi první síla tmy. Nebojte se, řekněte: Hle, nadešel čas!’ Ale dokud nespatříte ten jediný prut (…) vězte, že (…) z činu (...) a vládci (…) přijdou na vás. Strach je opravdu mocí. (…) A tak, když máte strach z toho, jenž vás má potkat, pohltí vás to. Mezi nimi totiž není nikdo, kdo vás ušetří nebo se nad vámi smiluje. Proto pohleď na (…) v tom, pokud jsi ovládl každé slovo na zemi. To (…) vzhůru na (…), kde neexistuje žádná vláda ani tyran Když uvidíte ty, (…) a také (…) pravím vám (…) úsudek (…) pravda (…) avšak (…) Vy ovšem (…) žijící v pravdě (…) a také vaši radost (…) aby (…) vaše duše (…) aby ne (…) slovo (…) povstal. Křižovatka budí strach a jeho velikost je hodně velká (…) upřímnost (…) a oheň (…) Síla (…) vám (…) a oni (…) duši v každém vy (…)”

 

    Matouš řekl: (…)

    Spasitel řekl: “…to, co je v tobě (…) zůstane, ty (…)”

    Juda řekl: “Pane (…) skutky (…) duše, tyto (…) ti malí, když (…) kde budou?” (…) duch (…)

    Pán řekl: “…přijmou je. Ti neumřou, (…) nejsou zahubeni, protože pochopili (…) druhá a toho, který je k sobě přijme. Pravda totiž pátrá po moudrých a spravedlivých.”

    Spasitel řekl: “Lampou těla je mysl. Pokud to, co je ve vás, je v pořádku, to jest (…), vaše těla jsou ve (světle). Pokud to, co je ve vás, je temné, světlo, které vyhlížíte (…) já (…) půjdu (…) mé slovo (…) posílám (…)”

    Jeho žáci řekli: “Pane, kdo je to ten, který hledá a (…) zjevuje?”

    On (…) řekl: “(…) kdo hledá (…) zjevuje (…)”

    Matouš řekl: “(…) když já, (…) a až povím, kdo je to (…), který naslouchá?”

    On řekl: “Ten, kdo mluví, je také tím, který slyší, a ten, kdo prohlédl, je ten, který zjevuje.”

    Marie řekla: “Pane, hle! Odkud (…) tělo, (když) pláču a odkud, když (…)”

    Pán řekl:”(…) pláče pro své skutky (…) zůstanou a mysl se směje (…) duch, pokud někdo nevstoupí do tmy, bude moci vidět (…) Říkám vám, (…) světlo je tmou (…) stát v (…) být na věky (…) Tehdy vás (…) mocnosti (…), které jsou na nebi, i ty, které jsou dole. Na tomto místě bude pláč a skřípění zubů nad koncem všech těchto věcí.

 

    Juda řekl: “Pověz nám, Pane, co bylo předtím, než bylo nebe a země?”

    Pán řekl: “Byla tma a voda a duch nad (vodou). Já vám však pravím (…), hledáte (…) pátráte po (…) ve vás (…) moc tajemství (…) duch, protože z (…) špatnost vychází (…) mysli (…) hle (…)”

    (…) řekl: “Pane, řekni nám, kde spočívá a kde je pravá mysl.”

    Pán řekl: “Oheň ducha vznikl (…) obou. Proto vznikl. A pravá mysl  vznikla mezi nimi. Jestliže někdo zaměří svou duši vzhůru, (…) bude vyvýšen.

    Matouš se ho zeptal: “(…) vzal (…) on je to, kdož (…)”

    (…) ve vašem srdci. Protože jako vaše srdce (…), tak to, čím můžete přemoci mocnosti (nahoře) i ty dole (…): Říkám vám, (ten, kdo má) moc, ať se jí zřekne (…) a činí pokání. A ten, kdo zná, nechť hledá a nalezne a raduje se.

 

    Juda řekl: “Hle, pohleďte, jak všechny věci existují (…) jako znamení na (…) Proto se tak děje.”

    Pán řekl: “když Otec stvořil svět, (…) vodu z (…) vyšlo z něho Slovo a vešlo do mnoha (…) A bylo vyšší než (…) celá země (…) shromážděné vodstvo (…), které je mimo ně (…) vodu, velký oheň, který je okolo nich jako zdi (…) krát, když mnohé věci byly odděleny od toho, co je uvnitř. Když se ustavil, pohleděl (…) a řekl mu: ‘Jdi a (…) ze sebe, aby (…) netrpěla nouzí od pokolení k pokolení a od jednoho věku k druhému.’ Tehdy ze sebe vydala pramen mléka a pramen medu s olejem a víno a dobré ovoce a sladkou chuť a dobré kořeny, aby neměl nedostatek od pokolení do pokolení a od věků na věky.”

    To je nahoře (…) stojí (…) jeho krása (…) a vně bylo velké světlo, mocnější, nezž to, co se mu podobá. Protože toto (světlo) vládne aiónu (nahoře) a dole (…) z ohně bere (…) bylo rozptýleno v (…) nahoře a dole. Veškeré skutky (…) na nich závisí. Jsou to ty (…) nahoře na nebi a na zemi dole. Na nich závisí všechny skutky.”

    Když to Juda slyšel, sklonil se (…) a vzdal chválu Pánu.

 

    Marie pozdravila své bratry (…) ptáte se syna (…) kam je dáte.

    Pán ji řekl: Sestro, (…) se bude moci ptát na ty věci. (…) kdo má kam je uložit ve svém srdci (…) vyjde (…)

Vejde (…), aby ho nedrželi (…) ubohý svět.”

    Matouš řekl: Pane, chci vidět místo života, (…) kde neexistuje špatné, ale čisté světlo.”

    Pán řekl: Bratře, nemůžeš je spatřit, dokud máš tělo.”

    Matouš řekl: “Pane (…) ne (…) je vidět, kéž (…)”

    Pán mu řekl: “Každý, kdo pozná sebe sama, uviděl (…) všechno to, co mu bylo dáno, aby to udělal (…) a stal se (…) ve své dobrotě.”

    Juda odpověděl: “Pane, řekni mi, (…) to, co otřásá zemí, jak se hýbe.”

    Pán vzal kámen a držel jej v ruce (…) “Co držím ve své ruce?”

    Řekl: “Kámen.”

    Řekl jim: “To, co nese zemi, je to, co nese nebe. Když Slovo vyjde z Velikosti, přijde k tomu, co nese nebe a zemi, neboť země se nehýbe. Kdyby se hýbala, spadla by, přestože proto by Prvotní Slovo nebylo neužitečné. Ono toiž ustavilo svět, dostalo se do něj a dýchalo jeho vůni (…) co se nehýbe. Já (…)”

 

    Žijete v srdcích těch, kdo mluví z radosti a pravdy. I když to přichází mezi lidi v Těle od Otce a není přijímáno, opět se navrací na své místo. Kdo zná (…) dokonalost, nezná nic. Kdo nestojí ve tmě, nebude moci vidět světlo.”

    Když někdo neví, jak vznikl oheň, shoří v něm, protože nezná jeho kořen. Když někdo nejprve nepozná vodu, nezná nic. Na co mu bude, když v ní bude pokřtěn? Když někdo neví, jak vznikl vanoucí vítr, bude odvanut. Když někdo neví, jak vzniklo tělo, které s sebou nosí, zahyne s ním. A kdo neví (…) vědět skrytý. Kdo nebude znát kořen zla, nebude cizí. Kdo nebude vědět, jak přišel, nebude vědět, jak půjde dál a není cizincem na tomto světě, který (…), jež nebude ponížen.”

 

    Tehdy (…) Juda a Matouš s Marií (…) konec nebe a země. A když položil (…) na ně, doufali, že by to (…) Juda zvedl oči a uviděl velmi vysoké místo a viděl i místo hlubiny dole. Juda řekl Matoušovi: “Bratře, kdo vystoupí vzhůru do takové výšky, nebo (sestoupí) dolů do hlubiny? Tam je totiž velký oheň a něco velmi hrozného.” V tu chvíli odtud vyšlo Slovo. Jak tam stálo, viděl je, jak sestupuje (dolů). Tehdy mu řekl: “Proč jsi sestoupilo dolů?”

    A Syn člověka je pozdravil a řekl jim: “Semeno z Moci mělo vadu a sestoupilo do hlubiny země. Velikost se (na ně) rozpomněla a poslala k němu Slovo. Vzalo je vzhůru k sobě, aby (to) první Slovo nebylo zmařeno.” Jeho žáci  žasli nad těmi (věcmi), které jim řekl, a přijali je vírou. A poznali, že hledět na špatnost je neužitečné.

    Tehdy řekl svým žákům: “Neřekl jsem vám, že jako viditelný hlas a blesk, tak budou dobří vzati vzhůru ke světlu?”

    Jeho žáci mu tehdy všichni vzdali chválu a řekli: “Pane, než jsi se tu zjevil, kdo ti vzdával chválu? Všechny chvály jsou tu přece pro tebe. A kdo ti (může) žehnat? Všechno požehnání přece vychází z tebe?”

    Jak tam stáli, uviděl dva duchy, jak s sebou berou jednu duši ve velkém blesku. A ze Syna člověka vyšlo Slovo a pravilo: “Dejte jim jejich oděv. A malý to učinil stejně jako velký. Byli (…), kteří je přijali (…) jeden druhého. Tehdy (…) žáci, které měl (…)

 

    Marie řekla: “(…) viděl (…) zlé (…) je do prvého (…) jeden druhého.”

    Pán řekl: “(…) když je uvidíš (…) stanou se velikými, (…) když uvidíš Věčné Bytí, to je velké vidění.”

    Tehdy mu všichni řekli: “Sděl nám to!”

    Řekl jim: “Jak je chcete vidět? Ve vidění, které podléhá zkáze, nebo ve vidění, které je věčné?” Dále řekl: “(Snažte se), abyste zachránili to, co může následovat (…) a najít to, (abyste) z toho mluvili, aby vše, co hledáte, bylo s vámi v souladu. Já totiž vám (říkám), že vskutku (…) živý Bůh (…)”

    (Juda řekl): “Opravdu chci (…)”

    Pán mu řekl: “Živ (…) je ten, který přebývá (…) celý (…) nouzi (…)”

    (Juda řekl): “Kdo? (…)”

    Pán řekl: “(…) všechny věci, které (…) ostatní. Jsou to oni (…)”

    Juda řekl: “Hle, vládcové sídlí nad námi, takže jsou to oni, kdo nad námi budou panovat.”

    Pán řekl: “Vy jste to, kdo nad nimi bude vládnout. Ale až když odložíte závost a tehdy, když oblečete světlo a vejdete do svatební síně.”

    Juda řekl: “Jak nám bude donesen náš oděv?”

    Pán řekl: “Jsou tací, kteří vám (jej) přinesou a jsou jiní, kteří (jej) přijmou. (To jsou) ti, kteří (vám dají) váš oděv. Kdo (totiž bude moci) dosáhnout toho místa? (…) Ovšem oděv života byl dán muži, protože zná cestu, po níž půjde. A i mně samotnému je těžké ji dosáhnout.”

    Marie řekla: “(Stačí) trápení každého dne’ a ‘dělník je hoden své stravy’ a ‘žák se podobá svému mistru’.” Pronesla tato slova jako žena, která plně pochopila.

    Žáci mu řekli: “Co je plnost a co je neúplnost?”

    Řekl jim: “Vy jste z plnosti a přebýváte na místě neúplnosti. A hle, její světlo se vylilo na mne!”

    Matouš mu řekl: “Řekni mi, Pane, jak mrtví umírají a jak živí žijí?”

    Pán řekl: “Zeptej (…) se mne na výrok (…), co oko nevidělo ani jsem to neslyšel, jen od Tebe. Pravím vám, že člověk bude nazván mrtvým, až bude odstraněno to, co jím hýbe. A když to, co je živé, opustí to, co je mrtvé, bude živé pojmenováno.”

    Juda řekl: “Proč tedy pro pravdu zabíjejí a žijí?”

    Pán řekl: “Kdo je (zrozen) z pravdy, ten neumírá; kdo je z ženy, umírá.”

    Marie řekla: “Pane, řekni mi, proč jsem přišla na toto místo. Je to zisk nebo ztráta?”

    Pán řekl: “Zjevuješ překypující hojnost zjevovatele.”

    Marie mu řekla: “Je tedy místo, které (…), nebo které má nedostatek pravdy?”

    Pán řekl: “Místo, na kterém nejsem.”

    Marie řekla: “Pane, jsi hrozný a krásný a (…) ti, kteří nevědí (…)”

    Matouš řekl: “Proč nespočineme okamžitě?”

    Pán řekl: “(Spočinete), když složíte tato břemena!”

    Matouš řekl: “Jak je možné, že se malé spojuje s velkým?”

    Pán řekl: “Když odložíte skutky, které vás nemohou následovat, tehdy spočinete.”

    Marie řekla: “Chci poznat všechny věci (takové), jaké jsou.”

    (Pán) řekl: “Ten, kdo bude vyhledávat život! Protože (to) je jejich bohatství (…) světa je (…) a jeho zlato a stříbro svádějí.”

    Jeho (žáci) mu řekli: “Co máme dělat, (aby) naše dílo bylo dokonalé?”

    Pán jim řekl: “Buďte (připravení) na vše. Blažený člověk, který našel (…) zápas (…) jeho očí (…) nezabil ani nebyl zabit, ale vyšel vítězně.”

    Juda řekl: “Řekni mi, Pane, co je počátkem té cesty?”

    Řekl: “Láska a dobrota. Kdyby totiž jedna z nich byla mezi vládci, nikdy by nevznikla špatnost.”

    Matouš řekl: “Pane, ty jsi mluvil o konci všeho bez znepokojení.”

    Pán řekl: “Pochopili jste všechny věci, o nichž jsem vám pověděl a přijali jste je vírou. Pokud jste je poznali, jsou vaše, pokud ne, nejsou vaše.”

    Řekli mu: “Jaké je to místo, kam jdeme?”

    Pán řekl: “Místo, které můžete dosáhnout, (…) tam (zůstaňte) stát.”

    Marie řekla: “Každá věc (…) určena, je vidět.”

    Pán řekl: “Řekl jsem vám, že ten, který zjevuje, vidí.”

    Jeho žáci, kterých bylo dvanáct, se ho zeptali: “Učiteli (…) bezstarostnost (…) uč nás (…)”

    Pán řekl: “(…) všechno, co jsem (…) budete (…) vám (…) všecko.”

    Marie řekla: “Je jen jedno slovo, které řeknu o tajemství pravdy. Na něm jsme stanuli a jsme zjevni kosmickým (silám).”

    Juda řekl Matoušovi: “(Chceme) znát druh oděvu, jímž budeme oděni, až vyjdeme z porušitelnosti těla.”

    Pán řekl: “Vládci a správcové dostali oděv na čas, který je omezen. Vy však jako děti pravdy si nebudete oblékat tento dočasný oděv, ale pravím vám, že budete (blažení), když se svéknete. Není to totiž žádná velká věc (…) vně.”

    (…) řekl (…)

    Pán řekl:  “(…) váš Otec (…)”

    Marie řekla: “Jakého druhu je to zrno hořčice? Je z nebe nebo ze země?”

    Pán řekl: “Když Otec pro sebe ustavil svět, zanechal mnoho od Matky veškerenstva. Proto mluví a činí.”

    Juda řekl: “Ty jsi nám to pověděl v duchu pravdy. Když se modlíme, jak se máme modlit?”

    Pán řekl: “Modlete se na místě, kde není žena.”

    Matouš řekl: “Když nám pravil ‘Modlete se na místě, (kde není žena)’, znamená (to) ‘Zrušte skutky ženství’ ne proto, že že existuje jiné rození, ale proto, že rození končí.”

    Marie řekla: “Nebudou vymazány.”

    Pán řekl: “(Kdo) ví, že nebudou zrušeny a (…)”

    Juda řekl Matoušovi: “(Oni) zruší (skutky) (…) vládců (…) bude (…) budeme tak na ně připraveni.”

    Pán řekl: “Pravda, copak vás vidí? Copak vidí ty, kdo (vás) přijímají? Hle, Slovo – (to které patří k) nebi, vychází z Otce (do hlubiny) s mlčením, s bleskem, který působí zrození. Uvidí je, nebo je přemohou. Ale vy lépe znáte cestu, než anděl nebo mocnost (…) avšak Otci a (Synovi), neboť oni oba jsou jedno (…) a vy půjdete po (cestě), kterou znáte. (I) kdyby se vládcové stali velikými, nebudou ji moci (dosáhnout). Ale hle, pravím vám, (že pro mne) samého (je) obtížné to dosáhnout.”

    Marie řekla Pánu: “Když skutky (…) ruší.”

    Pán řekl: “Znáte (…) Jestliže zruším (…) na své místo.”

    Juda řekl: “Jak se zjevuje duch?”

    Pán řekl: “Jak se zjevuje meč?”

    Juda řekl: “Jak se zjevuje světlo?”

    Pán řekl: “(…) v (…) na věky.”

    Juda řekl: “Kdo komu odpouští skutky? Skutky, které svět (…), jež odpouští skutky?”

    Pán řekl: “Kdo (…)? Kdo zná skutky, ten má činit (vůli) Otce.”

 

    “Vy pak bojujte, abyste se zbavili hněvu a závisti a zbavili se i svých (…) a ne (…)

 

    (…)

 

    (…) zlořečil (…) Pravím totiž (…) berete (…) vy (…) kdo hledal a (…) ten (…) bude žít do (…)  Pravím vám (…)  že nenecháte své duchy a duše bloudit.”

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    ZDROJ

 

Dus J., Pokorný P., Neznámá evangelia – Novozákonní apokryfy I., Vyšehrad, Praha 2001;

Emmel S., The Gnostic Society Library, Dialogue of the Savior, http://www.gnosis.org/naghamm/dialog.html.