Je Marie Magdalena autorem čtvrtého evangelia?



  Gnostické spisy, o kterých píšu v předcházejícím článku, vrhají nové světlo na doposud vžitý pohled na postavu Ježíše Nazaretského. Ježíš se tu sám jeví jako gnostik, duchovní učitel - guru a jeho vztah k ženám je tu taky zobrazen v jiném světle. Ve Filipově evangeliu se dokonce píše, že Ježíš "často líbal Marii Magdalenu na ústa". V evangeliu Marie Magdaleny, ve spisu Pistis Sophia a v dalších spisech je Marie Magdalena zobrazována jako Ježíšův žák - apoštol a nejen to, dokonce jako naprosto nejoblíbenější žák. V této souvislosti si nemůžeme nevzpomenout na "žáka, kterého Ježíš nejvíc miloval" - na Jana Zebedeova. Američan Ramon K. Jusino se domnívá, že tento žák a tím pádem i skutečný autor "Janova" evangelia, je právě Marie Magdalena.

  Vzpomeňme si teď na starou britskou ságu o rytířích kulatého stolu "Artušova smrt". V této sáze Artuš a jeho přátelé soustředí spoustu své energie na hledání "svatého grálu", od kterého očekávali, že jim přinese mimořádnou moc a že změní život na celém světě k lepšímu. Britové Baigent, Leigh a Lincoln vyjadřují ve své knize "Svatý grál, svatá krev" názor, že svatý grál nebyl kalich, jak se běžně předpokládá, ale potomek Ježíše Krista, a dokonce tvrdí, že existoval. Argumentují mimo jiné tím, že
v židovské společnosti Ježíšovi doby se slovem rabbi - mistr nemohl označovat muž, který nebyl ženatý. Marie Magdalena po Ježíšově smrti odjela do Galie, o čemž svědčí dodnes uchované místní legendy, a potomci jejího svazku s Ježíšem jsou prý francouzští šlechtici z rodu Merovingů. K linii Merovingů patří v Evropě také rody Sinclairů, Stuartovců a Lucemburků (husitský kalich je mimochodem právě symbolem svatého grálu).

  Vraťme se teď k teorii Ramona Jusina. Marie Magdalena je nejrozporu- plnější postava Nového zákona. Ve všech čtyřech evangeliích je přítomna jak Ježíšovu ukřižování, tak jeho zmrtvýchvstání, což je fakt, který by mohl ukazovat na to, že hrála v jeho životě významnější roli. Na druhé straně je velmi zajímavé, že se do dnešních dnů uchoval obraz Marie Magdaleny jako padlé ženy - prostitutky, ačkoliv v samotném Novém zákoně o tom nenajdeme ani zmínku! V Bibli samotné se praví pouze to, že z ní Ježíš vyhnal sedm duchů. Je zřejmé, že obraz Marie Magdaleny jako prostitutky je umělý a je pravděpodobné, že je dílem samotné církve. Proč se však církev snažila ji očernit? Co na ní círvi tak vadilo?

  Ramon K. Jusino si myslí, že důvodem této skutečnosti je to, že Marie Magdalena byla "žákem, kterého Ježíš miloval" ze čtvrtého evangelia. Ve prospěch této teorie by svědčila nejen gnostická evangelia,   ale i některá místa v biblických evangeliích.
V "Janově evangeliu" je sedm pasáží, zmiňujících Ježíšova "milovaného žáka": 1:35-40, 13:23-26, 18:15-16, 19:25-27, 20:1-11, 21:7, 21:20-24.
Ve druhé pasáží se píše, že milovaný učedník "ulehl do Ježíšova klína". A to je věc, která je mezi muži určitě mimořádně nezvyklá. Z našeho hlediska je zvlášť zajímavá třetí pasáž. Milovaný učedník je tu vpuštěn "do síně nejvyššího kněze" zatímco Petr - skála církve musí zůstat venku. To ukazuje na to, že zmiňovaný žák musel hrát v Ježíšově životě velmi důležitou úlohu. Ve čtvrté pasáži je milovaný žák u úpatí kříže spolu s Marií - Ježíšovou matkou. V páté je u prázdného Ježíšova hrobu. V šesté
si "milovaný žák" jako první z učedníků uvědomí, že k nim promlouvá sám Ježíš. V sedmé mluví Petr s Ježíšem o smrti "milovaného žáka".

  V prostředí prvních křesťanů existovaly různé myšlenkové proudy. Podle některých historiků se brzy v raném křesťanství zformovala dvě významná a soupeřící křídla. První z nich bylo křídlo gnostické, matriarchálně orientované a zřejmě značně liberální, a právě toto křídlo mohlo být buď vedeno Marií Magdalenou a nebo mohlo mít Marii Magdalenu za svůj myšlenkový a lidský vzor. Druhé křídlo bylo antignostické, ortodoxní a orientované na patriarchální hodnoty. Toto křídlo mohlo navazovat na myšlenky Šimona Petra, který je v gnostických spisech zobrazován jako Mariin protivník a který je naopak v biblických evangeliích nazýván Ježíšem "skálou církve", ačkoliv v gnostických spisech nic podobného nenajdeme.

  Poté co ortodoxní křídlo získalo vrch a zúčtovalo s gnostiky, byla biblická evangelia náležitě upravena tak, aby Petr byl zobrazován jako "skála" a Marie Magdalena naopak jako osoba bez zvláštního významu. A tak se stalo, že "žák, které Ježíš miloval", se stal žákem anonymním. Všimněme si toho, že podobná anonymita se neobjevuje v žádném jiném spisu pojednávajícím o Ježíšově životě, ani kanonickém ani gnostickém. Kdyby byl tímto žákem Jan Zebedeův, proč by skrýval svou totožnost?

  Marie Magdalena se objevuje ve dvou scénách společně s "milovaným žákem", ale obě scény jsou zajímavé tím, že jsou v nich silné logické nesrovnalosti, čehož si všimli biblologové a historici už dávno. Redaktoři textu chtěli dobře zakrýt skutečnou identitu "milovaného žáka", a tak nechali ve dvou scénách vystupovat Marii Magdalenu a "milovaného žáka" současně. Až bylo dílo hotovo, rozhlásili ještě po křesťanském světě, že Marie Magdalena byla prostitutka.

  Redaktoři čtvrtého evangelia prostě zaměnili jméno Marie Magdaleny odkazem na anonymního milovaného žáka, ale v místech, kde se Marie nachází u kříže a u hrobu, to nemohli udělat takto jednoduše, protože Mariina přítomnost u Ježíšova ukřižování a u prázdného hrobu byla věc obecně uznávaná a potvrzovaná v dalších biblických evangeliích. Rozhodli se tedy ponechat Marii Magdalenu v textu a přidat do scény ještě "milovaného žáka", čímž vlastně zabili dvě mouchy jednou ranou, protože tím samozřejmě dokonale zamaskovali tu skutečnost, že "milovaný žák" a Marie Magdalena jsou jedna osoba.

  Jak jsem už řekl, v obou těchto scénách se vyskytují určité nesrovnalosti. V první z nich se píše:

25. Stály pak blízko kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria,
     manželka Kleofášova, a Maria Magdaléna.
26. Tedy Ježíš uzřev matku a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval,
     Řekl k matce své: ženo, aj, syn tvůj.

V první větě se vypočítávají ženy stojící u kříže. Ve druhé větě to vypadá, že autor odkazuje na skupinku žen, které právě vyjmenoval, obrací se ke své matce a tu se náhle objevuje postava "milovaného učedníka". Kdybyste četli jen tuto část textu, nabyli byste asi dojmu, že učedník je jednou ze dvou zbývajících žen. Dál se píše:

27. Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji
     učedlník ten k sobě.

To je také zajímavé. Že by narážka na rodinná pouta "učedníka" a Ježíšovy matky? Bez zajímavosti není ani ta skutečnost, že ve zbývajících třech biblických evangeliích, není žádný učedník u kříže jmenován. Druhá pasáž, kde se setkáváme, jak s milovaným učedníkem tak s Marií Magdalenou, vypadá takto:

1. Prvního pak dne po sobotě Maria Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.
2. I běžela a přišla k Šimonovi Petrovi a k druhému učedlníkovi, tomu, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili.
3. Tedy vyšel Petr i ten druhý učedlník, a šli k hrobu.
4. Běželi pak oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prvý k hrobu.
5. A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.
6. Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,
7. A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.
8. Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prvý přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.
9. Nebo ještě neznali písma, že měl z mrtvých vstáti.
10. I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prvně byli.
11. Ale Maria stála u hrobu vně, plačíc. A když plakala, naklonila se do hrobu.

Nesrovnalost je tu za prvé v pohybu Marie Magdaleny. Ve verši 2 se ztrácí popis jejího pohybu, pak je náhle jmenována ve verši 11. Druhá rozpornost je ve verších 8 a 9. Ve verši 8 "ten druhý učedník" uvěří, ale ve verši 9 se říká, že nevěděli, že má Ježíš vstát z mrtvých (a tudíž tedy nevěřili). V ostatních evangeliích se uvádí, že učedníci nevěřili (Mat 28:17; Mar 16:11-13; Luk 24:11), ale že Marie Magdalena uvěřila hned a jako první ze všech (Mat 28:1,8; Mar 16:9; Luk 24:10). Verše 20:8 a 20:9 jsou tedy velmi nepodařeným spojením těchto dvou tradic a toto spojením vzniklo ve snaze udělat z Marie Magdaleny a "milovaného učedníka" dvě různé postavy.

  Významným faktem je také to, že "milovaný učedník" a Petr se vyskytují v "Janově"evangeliu tak často spolu a v jakémsi soupeřivém vztahu (13:23-26; 18:15-16; 20:2-10; 21:7; 21:20-23). V gnostických spisech je vztah Petra k Marii Magdaleně také značně ostrý.

  Na závěr bych chtěl říct následující věc. Jestliže Marie Magdalena je "učedníkem, kterého Ježíš miloval" a tedy skutečným autorem "Janova" evangelia (což je vysoce pravděpodobné), pak to znamená, že všichni ti pronásledovaní pokračovatelé gnostické tradice, ti různi kataři, bogomilové atd., mučení a upalovaní na hranicích coby kacíři, měli vlastně blíž ke skutečnému učení Ježíše Krista než představitelé pravověrné "Ježíšovi" církve.


Robert Pribina

Další článek  o Marii Magdaleně naleznete zde.


Zpět