Chápající učednice a snad i Kristova manželka

 

 

Neexistuje jiná tak kontroverzní biblická postava jako Marie z Magdaly. Zatímco církev ji považuje

za prostitutku, jež se dala na pokání, apokryfní podání se shodují v tom, že byla nejbližší

a nejvnímavější následovnicí Ježíše Krista. Nahlížíme li Bibli z této perspektivy a čteme ji pozorně,

zjistíme, že přinášejí tentýž obraz. Je zvláštní, že Krista při ukřižování nedoprovázel

žádný z jeho učedníků. Nakonec s ním měly zůstat jen dvě ženy: matka – Panna Marie –

a Maří Magdalena. Když vstal z mrtvých, první, s kým se setkal, byla opět Maří Magdalena.

 

APOŠTOL APOŠTOLŮ

Někdy bývá Maří Magdalena označována za apoštola apoštolů a podíváme-li na knihy jako

Pistis Sofia, zdá se, že oprávněně. I v nich jsou totiž Ježíšovi učedníci popisováni tak, že jeho

naukám nerozumí, zatímco ona je bystře chápe a dokáže se smysluplně a zasvěceně ptát.

V této souvislosti se musíme podivovat nad tím, proč by měl Ježíš Kristus vybrat Petra, aby založil

církev. Jak ukazuje Filipovo evangelium i další texty, Maří Magdalena nebyla jen duchovně

velmi na výši, ale Ježíš ji také miloval jinak než ostatní učedníky. Proto na ni žárlili

a právě Petr ji tak intenzivně nenáviděl, až se jej bála. A Petr měl být prvním papežem. Nespočívá

právě v tom podstata podoby, jak tuto pozoruhodnou ženu představuje církev?

S Marií z Magdaly je navíc spjata tradice, jež u představitelů katolické církve vzbuzuje zuřivost;

záležitost označují za konspirační teorii, podle níž byla ženou Ježíše Krista, a měli spolu

dokonce děti. Dnes těžko chápeme, co by na tom bylo špatného. Ovšem z pohledu toho,

kdo alespoň částečně zná středomořské kultury krátce po přelomu letopočtu, musíme konstatovat,

že takový model by byl daný.

 

MILENKA Z MAGDALY

Ježíš vděčil za své postavení nejen vlastní výjimečnosti, ale i dynastickému právu. Králové

z jeho rodu si brali za ženu Marie (rituální jméno). Svatba již v raném věku byla v tehdejší společnosti

nutností, tím spíše pro duchovního vládce. Ten nemohl zahájit své veřejné působení

dříve, dokud nebyl ženatý; Ježíš se zviditelnil po svatbě v Káni Galilejské. Bible přes všechny detaily

o této události neříká to nejdůležitější: kdo se tam oženil. Je pravděpodobné, že samotný

Ježíš s Maří Magdalenou. Jeho nepřátelé jej napadali, jak to jen šlo, a chtěli prokázat, že je

falešný prorok. Nikdy jej však nekárali za to, že je svobodný, což by z hlediska judaismu skutečně

označovalo falešného proroka. Duchovní králové uzavírali rituální sňatek s bohyní/

kněžkou, což nebyla praxe omezená jen na Palestinu. Ten byl po většinu doby celibátní

a děti, které se z takového spojení očekávaly, se musely narodit v přesně stanovenou dobu.

Po naplnění rodičovské povinnosti manželství zaniklo; patrně dokonce zaniknout muselo.

Podle Bible měl Ježíš veřejně působit tři roky a pak byl ukřižován. Podle Pistis Sofie učil své

následovníky dalších jedenáct let po ukřižování, mezi nimiž Maří Magdalena sehrála klíčovou

roli. Pak se odebral do Kašmíru, kde po sobě zanechal mnoho památek, a dožil se vysokého

věku. Znamená to tedy, že svazek Maří Magdaleny a Ježíše Krista trval čtrnáct let. Pokud se

Maří Magdalena bála Petra a jeho následovníků, je celkem dobře možné, že se uchýlila do

bezpečí. Jakkoli je to neuvěřitelné, taková tradice skutečně existuje.

V Provence se traduje, že se zde vylodila se suitou dalších kazatelů, kteří se rozešli a hlásali

Ježíšovo poselství. Zdejší kataři při tom veřejně prohlašovali, že byla Ježíšovou ženou a matkou

jeho dětí. Patrně to byl důvod, proč byla nejen proti nim, ale proti všem obyvatelům Provence

a Languedocu vedena genocidní křížová výprava (1209–1255), která nemá obdoby. Přesto

se tuto tradici nepodařilo vymazat z povědomí lidí a dodnes se na místech spjatých

s Maří Magdalenou konají velkolepé slavnosti. Dokonce na ni pohlížejí jako na patronku

a projíždíte-li přírodní rezervací Camarque, která se rozkládá na jih od Montpellier, nemohou

vaší pozornost uniknout návěstí, označující celou krajinu jako »Oblast Maří Magdaleny«.

 

VE ZNAMENÍ KRÁLOVSKÉ KRVE

Podle legendy přistála v Saintes Maries de la Mer. Tato slavnost je spojena s velkým rómským

shromážděním, které se koná 24. května, a jehož účastníci přicházejí vzdát hold své patronce

sv. Sáře, služebnici Maří Magdaleny. Ze všech, kdo se zde vylodili, jsou kromě sv.

Sáry uctívány a připomínány jen Marie Jákobova a Marie Salome, které patřily k doprovodu

Maří Magdaleny. Důvodem může být jednak to, že podlehli tlaku, aby přítomnost Maří Magdaleny

upadla v zapomnění, a jednak, že tři zmíněné ženy zde zůstaly a jejich ostatky jsou

uchovávány v kostele. V případě Marie Jákobovy není jasné, jde-li

o někoho jiného než o Maří Magdalenu. To, co považujeme za jména, jsou totiž většinou funkční

označení, která se měnila v souvislosti se změnou úlohy vykonavatele. Podle tradice se

jeden ze synů Maří Magdaleny jmenoval Jákob, a proto je možné, že by mohla být v Saintes

Maries de la Mer známa pod tímto označením. Shoda obou žen je naznačena na místní votivní

soše, která zobrazuje dvě ženy ve člunu bez vesel a plachet. Jedna se modlí, druhá drží grál

a volnou rukou žehná. Další grál stojí na dně lodi. (Říká se, že Maří Magdalena připlula se

dvěmi dětmi a třetí čekala.) Za grál je obvykle označována nádoba, z níž pil Ježíš o poslední

večeři a do níž Maří Magdalena zachycovala jeho krev při ukřižování. Ve staré francouzštině

však Sang Raal, z něhož zkomolením vznikl pojem »grál«, znamená »královská krev«. V Parzifalovi

od Wolframa von Eschenbacha se píše, že pro zachování grálu jsou třeba mladé dívky…

 

KE VZDÁLENÝM BŘEHŮM

Další slavnost, oslava přistání Marie Jákobovy, se v Provence koná 24. a 25. května: z místního

kostela se vynáší votivní socha Marií ve člunu a je slavnostně nesena k moři. Přehrává se

pašije, při níž jezdci na koních vjíždějí do vln, aby přivítali dvě bíle oděné ženy v bárce.

O přistání misie v Provence se lze dočíst i v breviáři z místní diecéze v Aix, kde se uvádí:

„Brzy došlo k pronásledování (vyznavačů Kristova učení) ze strany Židů. Spolu s Martou,

Maří Magdalenou, Lazarem, Maximem a mnoha dalšími byly zatčeny i Marie Jákobova

a Marie Salome. Byli dáni do lodě bez plachet a vesel, která jsa vedena prozřetelností, našla

svou cestu ke břehům Provence.“

Jakkoli jde o cenné svědectví, jež dokonale zapadá do celkové mozaiky, lze pochybovat, zda

uvedený důvod, proč se Kristovi následovníci vydali na cestu, je správný. Pokud by tomu tak

bylo, pak bychom očekávali, že by stejný osud měl postihnout především Kristovy nejbližší

učedníky – evangelisty, ale ti se pokojně rozešli do různých zemí, aby kázali Kristovo slovo,

a Židé jim při tom nekladli žádné překážky. Ještě více je to zpochybňováno tím, že v lodi

mělo být i tělo zemřelé sv. Anny – matky Panny Marie. Neuvádí se, že byla přítomna sama Panna

Maria, protože ta podle legendy odešla zemřít do Efezu a podle jiné putovala s Kristem do

Kašmíru, ale zemřela cestou. Někdy se uvádí, že byl ve člunu i sv. Sidonius.

Ve skutečnosti všichni, kdo údajně byli přítomni ve člunu, prováděli misii v jižní Francii

nebo Španělsku, nebo tudy jen procházeli jako Josef Arimatejský, který měl namířeno do anglického

Glastonbury. Z toho snad pramení britská tradice grálu. Genealogie skotských králů

naznačuje, že sebou vzal dceru Maří Magdaleny, která založila zdejší královskou dynastii.

 

PANNA MARIA VE SKALÁCH

Na počest Marie Salome se pořádá další slavnost v neděli nejblíže 22. říjnu. První neděli

v prosinci se koná třetí pouť, v tomto případě však bez průvodu k moři, a to na památku 3.

prosince 1448, kdy došlo k prvnímu pozdvihování relikviářů. Vše se odehrává v místním kostele

Les Saintes Maries de la Mer. Podle všeho začala Maří Magdaléna kázat v Dianině chrámu

v Nimes, pak pokračovala po celém Languedocu a Provence, aby se nakonec uchýlit

do jeskyně, kde v meditacích prožila posledních třicet let svého života; zemřela ve věku sedmdesát

dva let. Tato jeskyně se nachází poměrně nedaleko dnešního Sainte Maximin en Baume

a patrněsi ji nevybrala náhodně, protože v dávných dobách patřila celá oblast mezi nejposvátnější druidské

háje. Výsledkem její misijní činnosti bylo, že do roku 50 měla většina obyvatelstva přijmout

křesťanství. Jak se zdá, je s tímto místem spjat jeden z nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinciho –

Panna Marie ve skalách. Existuje ve dvou verzích a obě si jsou hodně podobné, zejména

krajinou, jež odpovídá realitě. Obraz je vykládán jako Panna Marie s malým Ježíšem, svatým Janem

Křtitelem a s andělem. V Bibli se však neobjevuje žádný příběh, který obrazy zachycují.

Ve skutečnosti se jedná o Maří Magdalenu a její tři děti; anděl je její nejstarší dcera. Jen na

dokreslení, Leonardo da Vinci byl opakovaně obviňován z kacířství a byl dokonce velmistrem

tajné společnosti Priere de Sion, která dodnes údajně pečuje o zájmy jejích potomků.

 

PŘISTÁNÍ NA POBŘEŽÍ BOHYNÍ

22. července začíná v Sainte Maximin en Baume největší ze slavností Maří Magdaleny

k výročí jejího úmrtí a trvá až do nejbližší neděle. Její ostatky jsou uložené v kryptě katedrály

v Sainte Maximin en Baume, která je největší v celé Provence. Lze tu spatřit její sedící sochu,

která má do hlavy vsazenu její lebku. Kontinuita těchto slavností byla přerušena

během tažení proti katarům, které bylo (jak výmluvné) zahájeno v den zasvěcený Maří Magdaleně,

a krátce po francouzské revoluci. I přesto se pouti na místa s ní spjatá záhy obnovily

a zachovaly si svůj klíčový význam, i když se o nich třeba běžně nehovoří.

V Les Saintes Maries de la Mer v roce 1794 zdejší farář ukryl před revolucionáři památky na

obě Marie. Jedině díky tomu se zachovaly, protože revolucionáři spálili všechno, co mohli.

K obnovení procesí k moři došlo až v roce 1862 a podoba současné slavnosti pochází teprve

z roku 1935 zásluhou markýze Folca de Baroncelli (1869–1943), na jehož počest se 26. května

koná další slavnost. Nezdá se, že by ani místo přistání bylo náhodné.

Způsob plavby naznačuje, že ti, kdo byli ve člunu, se oddali boží prozřetelnosti a mořské

proudy je zanesly na místo, které bychom mohli označit jako »Pobřeží bohyní«. Setkáváme

se tak s Dianou, Venuší, Demeter a snad i Eset, ale s žádným z bohů moře. Navíc v bez-

prostřední blízkosti přistání byl egyptský přístav Re, který později převzali Féničané. V období

po roce 70, kdy byl židovský národ Římany uvržen do diaspory, se tato oblast stala novým domovem

největší židovské komunity na východ od Alexandrie.

 

ČERNÁ MATKA BOŽÍ

Je třeba zmínit, že Maří Magdalena je přítomna v mnoha katedrálách v podobě Černé

matky boží. Podle jedné legendy pocházela částečně z Etiopie, země s nebývalou duchovní

kulturou. Jak svědčí národní epos Kebra Negest, i tradice archy úmluvy, která zde má

být uložena, její sepětí s Izraelem bylo skutečně nebývalé. Nedávno dokonce Izrael přijal etiopské

Židy za své občany. Podle jednoho z etiopských životopisů Panny

Marie se Svatá rodina odebrala až do Etiopie na pozvání krále Akárya a strávit tam tři a půl

roku. Právě tehdy mohlo dojít k zasnoubení Maří Magdaleny a Ježíše Krista. Jejich potomci

na francouzském trůnu si totiž říkali Merovejci. Zatímco se pro toto jméno vymýšlela nejrůznější

fantastická zdůvodnění, nikdo si neuvědomil, že existuje více než nápadná shoda s pojmenováním

nejvýznamnějšího království Afriky (kromě Egypta) – Meroe. Tato říše trvala od

roku 300 před Kristem do 300 po Kristu a právě ona byla cílem pouti Svaté rodiny.

Jaromír KOZÁK